Tak trochu jiný home office.

[interview-otazka]Tomáši, do Consilia, kde pracujete, dojíždíte přibližně jednou měsíčně.[interview-otazka]

[interview-otazka]Ale s home officem jako základní podmínkou jste vyrukoval na předchozího zaměstnavatele už před deseti lety. Připomeňme, že to bylo dávno před covidem a bez řady dnes dostupných technologických vychytávek.[interview-otazka]

[interview-otazka]Co vám na něm přijde tak zajímavé?[interview-otazka]

Home office rozhodně není pro každého. Ale pro mě je to zásadní postoj a stav, do kterého jsem se dostal a stál mě velké úsilí. Pokud se v tom někdo zhlédne, může se k tomu dopracovat každý. Dnes je to již velmi zjednodušeno, byť se k tomu váže spousta zkreslených představ.

Předně – práci si domů netahám a nepracuji z domu ani z gauče, pracuji normálně v kanceláři jako každý jiný. Každý pracovní den odcházím z „domu“ a jdu do kanceláře, která sice dříve byla pod stejnou střechou, ale dnes musím až do sousední budovy. Pravda je, že moje cesta do práce je dlouhá jen 10 metrů, což je trochu jedinečné, ale dává to home office úplně jiný rozměr.

[interview-otazka]To znamená, že nemáte žádné láhve piva, které by se povalovaly kolem?[interview-otazka]

Je potřeba si uvědomit, že umožňuje-li zaměstnavatel místo výkonu práce také doma, tak pro takové místo platí stejné podmínky jako v kanceláři zaměstnavatele. A to se vším, včetně bezpečnosti, a tak je k tomu třeba přistupovat. Zaměstnavatel může v době výkonu práce nejen zkontrolovat, ale je tím dokonce povinován, aby se staral nejen o stav svého majetku.

[interview-otazka]Dobře, ale takové situace se nedějí tak často. Proč vás osobně práce z domu tak motivuje?[interview-otazka]

To je dobrá otázka, ale takto jsem se na to nikdy nedíval. Napadá mě k tomu opačný pohled. Představte si kancelář v centru města, ve které je 10 stejných pracovních míst s počítačem a každý den ráno přijede 10 pracovníků a jeden šéf z periferie autem. Všichni si tam sice hezky koukají přes rameno, ale většinou jen 8 hodin klikají na myš a pak jedou zpět domů.

Obecně tento model všichni berou jako samozřejmý, ale já jsem v tom přestal vidět jakýkoliv smysl nebo účel. Nešlo by to třeba tak, že by se jelo jen jedním autem a třeba šéf si udělal jedno kolečko?

Je možné, že už mám zkreslené vnímání, ale opravdu nerozumím společnosti, která potřebuje ke stejnému výkonu desetkrát víc aut, paliva, času, peněz. Ať už se na to dívám z pohledu ekologie, ekonomie, nebo jen rychlosti dosažení cíle. Všichni programátoři běžně používaní decentralizovaná řešení, neuronové sítě a cloudové zdroje, ale přesto je pořád většina společností, které své zdroje (lidské) centralizují a koncentrují.

[interview-otazka]Chápu kam tím míříte, ale většina vedoucích pracovníků nevěří, že je efektivita práce srovnatelná. Jak efektivní jste vy při práci z domu?[interview-otazka]

S potřebným časem rád pracuji pružně. Představa, že někdo může navázat na mou práci, ale musí čekat na předání do druhého dne, než se objevím v kanceláři, je pro mě stejně nepřijatelná, jako že budu dvě hodiny v dopravě a nemoci zasáhnout v případě potřeby. Mám to nastavené tak, že jezdit do práce je naprosto zbytečná ztráta času pro obě strany.

Pro mě je cesta do práce spíš odpočinek, a proto je to většinou v době, kdy nehoří termín na projektu. Vím, že si dám dvakrát kávu, prodloužený oběd a s kolegy se prodiskutuje vše nejen na aktuálních projektech. Není to sice příliš efektivní využití času, ale občas je potřeba se s kolegy vidět osobně a mám to rád.

Vím, že z domu jsem schopen pracovat lépe, často i víc než oněch osm hodin. Když to projekt vyžaduje, klidně jsem přesčas. Je to dáno hlavně tím, že mě moje práce baví. Občas se do toho zaberu tak, že ztratím pojem o čase. Stát se to ve firemní kanceláři, tak se ani nedostanu domů. Ale když už doma jsem, je velmi důležité, že mám nablízku rodinu a vidím děti vyrůstat. Navíc v Consilia si hodně věříme a řešíme opravdu odvedenou práci, ne detaily.

[interview-otazka]Jak se vám ve firmě Consilia pracuje?[interview-otazka]

Jsem opravdu spokojený s tím, kde jsem. Je v tom velká shoda okolností, protože původně jsem studoval aplikovanou informatiku a řízení, takže jsem mířil spíš k počítačům. Nicméně jsem zjistil, že programování mě životně vůbec nenaplňuje. V předchozím zaměstnání jsem poznal skvělé lidi a dnes ten tým z velké části pracuje v Consilia a stále držíme při sobě.

[interview-otazka]Jak to, že v  Consilia zůstávají lidé na svých pozicích déle, než je v oboru běžné?[interview-otazka]

Pro mě osobně je odpověď jednoduchá, byť jsem dostal nabídky s vyšší možnou částkou odměny, nikde jinde mi nedokázali nabídnout možnost podílet se na vývoji elektroniky pro různá průmyslová odvětví.

[interview-otazka]Mohl byste být konkrétnější?[interview-otazka]

Představte si společnost, která se zabývá výrobou světel do všech možných aut, spolupracuje s různými automobilkami a zadní světla, na která se specializuje, nejen vyrábí, ale i vyvíjí od prvotních návrhů optiky, mechaniky a elektriky.

A vy jako návrhář přijdete po dvou letech za šéfem s tím, že světel už jste navrhl dost a teď byste chtěl navrhnout řídící elektroniku pro autonomní řízení. Nejspíš si poklepe na čelo.

Oproti tomu jsme s kolegou Petrem Horákem za posledních deset let úspěšně spolupracovali na vývoji nových zařízení pro různě velké společnosti od startupů až po nadnárodní koncerny, a to zatím v odvětvích Aerospace, Automotive, Computers, Electronic Defense, Measurement, Medical Equipment, Radio & Telecommunications, Wearable technology.

[interview-otazka]V čem je společnost Consilia jedinečná pro zákazníky?[interview-otazka]

Na výrobky pro průmyslové použití se kladou vyšší nároky, ať už kvůli bezpečnosti nebo spolehlivosti. Lze se na to dívat z různých pohledů. Z mého pohledu je to zajímavá a různorodá práce s různě specializovanými a vysoce kvalifikovanými lidmi v různých týmech, a proto nadšení a zájem stále neopadá.

Z pohledu firmy, která by chtěla s námi spolupracovat, ta jasně vidí nabídku vysoce kvalifikovaných a motivovaných inženýrů, kteří mohou navíc přinést něco z „jiných světů“.